EMG

Elektromyografie se řadí mezi vyšetřovací techniky, které pomáhají hodnotit funkční stav pohybového systému a jeho inervace. K vyšetření se používá přístroj zvaný elektromyograf. Je opatřen elektrodami, zesilovačem, procesorem a obrazovkou. Při vyšetření lékař používá jedné ze dvou technik, konduktivní nebo jehlové.

Měří se rychlost vedení vzruchu ve stimulovaném nervu a velikost elektrické odpovědi na stimulaci ve svalu nebo v jiném místě nervu. Zjednodušeně řečeno přístroj zjišťuje, jak rychle vedou nervy vzruch do výkonného svalu. Speciální techniky umožňují měřit změny velikosti elektrické odpovědi ve svalu při opakované stimulaci. Jehlová elektromyografie měří vzruchy na menších svalových oblastech na tzv. motorických jednotkách (motorická jednotka je soubor svalových vláken zásobených jedním nervovým vláknem). Výsledkem vyšetření je EMG křivka.

Konduktivní technika se provádí se za pomoci stimulační a snímací elektrody. Vyšetřením je možno zjistit poruchu nervosvalového přenosu nebo poruchu vedení nervem. Naměřené hodnoty mohou ukázat na poškození vyšetřovaného nervu úrazem, tlakem, zánětem, metabolickou poruchou nebo toxickými látkami.

Při jehlové technice se jedna elektroda zanoří do svalu. Změnou polohy jehly ve svalu se vyhledává optimální pozice pro záznam. Vyšetření je obdobné jako první metoda, je ale přesnější. Abnormální hodnoty mohou potvrdit poškození vyšetřovaného svalu. To může způsobit postižení zásobujícího nervu např. při poruše vláken nervových kořenů, pletení či periferních nervů nebo při postižení samotného svalu zánětem, metabolickou poruchou nebo toxickými látkami.

Jehlová elektroda se zavádí do příslušného svalu. Zavedení jehlové elektrody do svalu vpichem skoro vůbec nebolí, protože elektrody jsou velmi tenké. Tenčí než běžné injekční jehly.

Při konduktivní technice je stimulační elektroda připojená na zdroj elektrických pulsů a snímací elektroda na záznamové a zobrazovací zařízení. Prakticky to znamená, že lékař připevní na tělo dvě povrchové elektrody. Jednu ze dvou elektrod se příslušný nerv stimuluje velmi malým elektrickým impulsem. Stimulace vyvolá pouze záškub ve svalu zásobeném stimulovaným nervem a je nebolestivá. Může být však vnímána jako nepříjemná. Snímací elektroda je obvykle povrchová elektroda. Je také připevněna na kůži. Zaznamenává změny elektrického potenciálu ve svalu. Ty se přenášejí do procesoru a zpracovávají ve výslednou EMG křivku. Rozdíl při jehlové technice spočívá v tom, že lékař jednu elektrodu místo připevnění na kůži píchne do svalu. Další postup je již stejný.