Lumbální punkce

Lumbální punkce je vyšetření mozkomíšního moku. Jedná se o vyšetření běžně prováděné na každém neurologickém oddělení. Slouží k průkazu zvláštního druhu protilátek v moku, které svědčí pro zánětlivý proces v nervovém systému (mozku a míše).

Mozkomíšní mok je v přímém kontaktu s nervovými strukturami a odráží tedy některé pochody v nervovém systému daleko přesněji než je tomu u vyšetření krve. Takové vyšetření navíc může odlišit i jiné druhy zánětlivého procesu, jakým je například onemocnění Lymeskou borreliosou (onemocnění napodobující RS, přenášené klíšťaty), některé virové infekce atd.

Vlastní vyšetření se provádí spíše výjimečně ambulantně. Obvykle při krátkém pobytu v nemocnici (bývá spojeno i s dalšími vyšetřeními). Spočívá v odběru několika mililitrů mozkomíšního moku jehlou, píchnutou mezi 4. a 5. bederní obratel do páteřního kanálu. Provádí se obvykle vsedě, vzácněji vleže na boku s pokrčenýma nohama. Rizika jsou malá, infekce nehrozí.

Vpich příliš nebolí, riziko krvácení je prakticky jen u lidí, kteří jsou léčeni preparáty na ředění krve (warfarin) nebo trpí nějakou poruchou krevní srážlivosti. Poranění míchy též nehrozí, neboť mícha končí u 1-2. bederního obratle, což je asi 15 cm nad místem vpichu.

Nepříjemnou komplikací mohou být „postpunkční obtíže“ tedy bolesti hlavy po provedené punkci, které jsou vázány na postavení či posazení, tyto příznaky odeznívají plynule do týdne a nejsou nebezpečné, nehrozí následky. Některá pracoviště doporučují 24 hodin po punkci ležet v horizontální poloze na lůžku, důležitý je dostatečný přísun tekutin a zejména kofeinu či theofylinu obsažených v čaji či kávě. Zvyšují produkci mozkomíšního moku, dorovnává se tím ztráta způsobená odběrem.