Roztroušená mozkomíšní skleróza
Roztroušená sklerosa je neurologické onemocnění, které postihuje obvykle mladé lidi mezi 20. a 40. rokem věku, 2x více ženy než muže.
Mozek obsahuje velké množství nervových buněk. Každá z nich má určitou funkci, některé se podílí na pohybech, jiné na vnímání citlivosti atd. Buňky jsou mezi sebou propojeny vlákny, která vedou podráždění formou elektrického impulsu. Aby se impuls převáděl dobře, jsou vlákna obalena tukovou hmotou, která se nazývá myelin. Zjednodušeně to lze připodobnit k elektrickému kabelu, který je obalen izolační vrstvou.
K čemu tedy dochází při roztroušené sklerose? Jedná se vlastně o určitý typ zánětu, kdy tělo začne napadat vlastní nervový systém, a to právě v místě obalů nervových vláken v mozku a míše. Zaniká tak chránící obal nervových vláken a současně i vlákna samotná. Ke zničení vláken dochází na různých místech mozku a v různém rozsahu.
Právě proto se nemoc nazývá „roztroušená“ a proto se může projevit i zcela různorodými neurologickými příznaky v různé intensitě a rozsahu. Vždy podle toho, která část je postižena. Název sklerosa vznikl podle řeckého „skleros“, což znamená tvrdý. Místa postižení jsou totiž oproti okolí tužší na pohmat.
Onemocnění se může projevit velmi různě. Zjistíte najednou, že máte neobratnou končetinu, že zakopáváte. Jiní zase udávají zamlžené nebo poškozené barevné vidění, případně výpadek zorného pole, je-li postižen zrakový nerv – tzv. retrobulbární neuritis čili zánět zrakového nervu. Jiní si stěžují na nepříjemné brnění v jedné nebo více končetinách, někdo má zase poruchy rovnováhy. To vše závisí právě na tom, která část mozku a jaký typ vláken je vlastně postižen.
Vývoj nemoci bývá nejčastěji takový, že se objeví příznak, který během několika dní mizí a pacient je potom zcela bez obtíží. Takové příhodě se říká „ataka“ . Ataka mizí zpočátku obvykle kompletně během dnů a dochází k různě dlouhému období klidu, který může dokonce trvat až do konce života a nazývá se „remise“ .
Později, pokud se ataky opakují, může nemoc zanechat trvalé následky například ve formě oslabené končetiny, trvalého brnění apod. a onemocnění se může plynule zhoršovat již bez atak či remisí. Onemocnění provází často výrazná únava. Atakám může a nemusí předcházet virová nebo jiná infekce, objeví se při nadměrném stresu, u žen v těhotenství.
První pomoc je vyhledání lékaře a zklidnění pacienta. U vlastního onemocnění obvykle nehrozí akutní, život ohrožující zhoršení. Avšak pokud se jedná o první příznak nemoci (např. oslabení končetiny), není nikdy jisté, o jaké neurologické onemocnění se vlastně jedná. Doporučuje se tedy co nejčasnější neurologické dovyšetření. I zdánlivě nenápadné příznaky, jakými je např. brnění končetiny, může být závažný příznak, který je důvodem k podrobnému vyšetření!
Navštívíte-li svého praktického lékaře s některými obtížemi, které jsou uvedeny výše, pravděpodobně Vás odešle ke specialistovi. Tím je jednoznačně neurolog. Může se také stát, pokud se objeví jako první porucha zraku, že navštívíte očního lékaře. I ten Vás po vyloučení oční příčiny obtíží k neurologovi odešle.
Následuje celá řada vyšetření. Některá základní se provádějí při podezření na jinou nemoc. Těmi jsou zejména základní laboratorní vyšetření, EEG vyšetření. Vyšetřují se elektrické potenciály mozku z povrchu hlavy pomocí snímacích elektrod. Vyšetření trvá asi 20 minut, je nebolestivé, spočívá v nalepení elektrod nebo nasazení zvláštní „čepice“ na které jsou elektrody umístěny. Zatímco Vy v klidu ležíte na lůžku, přístroj snímá Vaši mozkovou aktivitu v klidu, při otevřených a zavřených očích, po hlubokém dýchání a při pohledu do blikajícího světla (stroboskopu).
CT vyšetření mozku (počítačová tomografie) je rentgenové vyšetření mozku, které vyloučí cévní či jinou příčinu obtíží. Je nebolestivé. K vyloučení nebo potvrzení roztroušené sklerosy jsou však nejdůležitější vyšetření NMR (magnetickou resonancí) . Zobrazuje mozek podobně jako CT vyšetření pomocí silného magnetického pole a na rozdíl od CT vyšetření je schopné zachytit i některé změny, které CT vyšetření neukáže.
Vlastní vyšetření je nebolestivé, pro organismus nezatěžující. Nepříjemné je umístění v úzké kabince uvnitř přístroje, takže někteří jedinci trpící klaustrofobií je mohou špatně snášet. Člověk podstupující magnetickou resonanci nesmí mít kardiostimulátor a měl by hlásit kovové předměty v těle např. kloubní náhrady, cévní svorky apod.
Na základě výsledků pak lékař stanoví další postup, stanoví diagnosu.
Záleží na tom, jestli se jedná o ataku (zhoršení neurologického nálezu – brnění, slabost končetiny, porucha zraku, závratě aj.) nebo onemocnění stabilizované. V případě ataky čili zhoršení neurologických příznaků bývá pacient hospitalizován na neurologii, bývají mu podávány „kapačky“ obsahující látky ovlivňující imunitní reakci, které se nazývají kortikoidy.
Po zklidnění a ústupu obtíží začíná brát tyto léky v tabletách. Jejich dávka obvykle postupně klesá na minimální dávku. Pokud není stav dostatečně stabilizován nebo musí-li-li být dávky vysoké, je možnost kombinace s dalšími léky ovlivňujícími nežádoucí reakci těla – jeho obranyschopnosti (imunosupresiva). Podpůrně se podávají vitaminy B, E.
Pokud se zhoršení stavu vyskytne 2x a více ročně, jedná se o mladého pacienta, zvažuje se podání injekčních léků, které si pacient sám aplikuje. Pro podání musí být splněno několik podmínek jakými je věk, určitý neurologický nález apod. Jedná se o 2 látky, jedna se jmenuje betaferon, druhá pak glatatimer acetát. Léčba vede většinou k výraznému zpomalení průběhu nemoci, četnost jednotlivých zhoršení nebývá tak nápadná.